Jako na divokém západě to nezřídka vypadá v krovu různých staveb. Bandy desperátů červotočitos y tesařikos vůbec nerespektují zákon, soukromé vlastnictví ani vaše práva a berou si drze, co si zamanou. Obsadí vaši půdu, nejednají o výkupném, nesmlouvají a nemají žádné slitování. Pustoší trámy, podlahy, okna, dveře, schody, zkrátka vše dřevěné, co jim přijde do cesty. Žerou, demolují, devastují a zase žerou, chroupají, škrábou a vržou, až je to k nevydržení. Kam se na ně hrabe legendární zločinec, lupič a psanec Jesse James.

Kde je dnes slavných sedm statečných, kteří se těchto desperados nezaleknou? Kdo se nyní jejich běsnění postaví? Kdo jejich zlovůli a bezmeznému řádění učiní přítrž? Kdo vrátí řád a pořádek tam, kde se běh událostí vymkl kontrole? Neváhejte a volejte do Krovservisu, my totiž máme pro strach uděláno. Místo šerifské hvězdy je naším znamením symbol letokruhů. Naše nablýskané kolty od americké firmy Graco jsou připravené ihned zasáhnout proti všem banditos dřevomoritos. Tasíme rychle a desperáty místo nasekaným olovem pokropíme poctivou sprškou biocidu. Bez dlouhých diskusí ochráníme váš majetek a obhájíme vaše práva před samozvanými dřevokazy. Každý přece ví, že červ patří do lahve mezcalu, nikoli do krovu. Namísto vyzrálé skotské whisky na baru servírujeme prvotřídní bohumínské Plusko, jemuž žádní banditos neodolají.

Los vandalitos mohou vzít nohy na ramena nebo si rovnou hodit mašli. Tento souboj na život a na smrt má jasného vítěze. Než odbijí hodiny na kostelní věži, skácí se padouch mrtvý k zemi. A ticho, které v krovu zavládne, jakmile ustane hladové chroupání, rozříznou jako čepel dobře nabroušeného nože jenom dvě slova: desperados muertos.

Pátým rokem usilujeme ve spolupráci s pracovníky památkové péče, odborníky z mnoha oborů a podporou dobrovolníků a nadšenců o záchranu a šetrnou obnovu památkového areálu Janúšovy usedlosti ve vesničce Žítková na Moravských Kopanicích.

Janúšova usedlost vstoupila do našeho života, spoluutváří jej a dalece jej ovlivňuje. Vede s námi dialog, který nás, věřím, vzájemně obohacuje. Učí nás vnímat a porozumět tomu, jak lidé v minulosti prožívali svůj každodenní život v tvrdé a krásné krajině bělokarpatských kopců, na jakých hodnotách jej stavěli, jaké byly jejich radosti a strasti.

Překážky a problémy, které jsme museli překonat, a ještě se nám jistě postaví do cesty, jsou příležitostí k tomu, abychom se v životě někam posunuli. Díky této zkušenosti se záchranou a obnovou památky jsem se rozhodl založit společnost Krovservis, abych se mohl naplno věnovat záchraně a preventivní údržbě dřevěných historických konstrukcí a být podporou těm, kdo se rozhodnou vydat stejnou cestou a zasadit se o záchranu památky tam, kde to nikdo jiný neudělá.  

Těmito slovy označil ve slavném Tolkienově fantasy příběhu čaroděj Gandalf malého hobita Bilba Pytlíka, který se vydal na dobrodružnou a nebezpečnou cestu za osvobozením hory Erebor. Bilbo se díky svým skvělým charakterovým vlastnostem mnohokrát osvědčil a přispěl ke zdárnému konci celé výpravy. Ve světě dřevokazného hmyzu je takovým „docela malým chlapíčkem“ červotoč pronikavý. V Bilbově světě by se ale dozajista postavil na opačnou stranu a mezi skřety sloužil temnému pánu Sauronovi ukrytému v pevnosti Dol Guldur na jihu Temného hvozdu.

Domy a jejich dřevěné konstrukce, v nichž začne úřadovat červotoč – označován přídomkem pronikavý, proužkovaný, nebo také tečkovaný (z lat. přídomku „punctatum“) – se zakrátko také mění v temný hvozd, kam není radno vstupovat. Je totiž velmi vážným škůdcem zpracovaného jehličnatého i listnatého dřeva. Masivně napadá nejen nábytek, lavice v kostelích, rámy obrazů, dřevěné plastiky a artefakty, ale i domácí nářadí a násady. Dospělý červotoč je tmavě hnědý brouk dorůstající délky 2-2,5 mm. Ačkoli není významný z hlediska své velikosti, dopady jeho působení v larválním stádiu jsou velmi vážné. Do všeho jde doslova po hlavě.

Povrch těla červotoče pronikavého je jemně a hustě hedvábně pýřitý. Krovky má na konci zaoblené. Jeho temnou stránku jako by zdůrazňovala kapuce, při pohledu shora téměř zakrývající hlavu. Samičky kladou průměrně 30 vajíček (ojediněle až 80) do míst, kde se vyvíjela předchozí generace – v trhlinách, štěrbinách a tesařských spojích ve dřevě se zvýšenou vlhkostí a nezřídka i hnědou hnilobou. Kvůli vysokému počtu vajíček, pevně přilepených ke dřevu, se červotoči velmi rychle množí. Po několika týdnech se vylíhnou larvy, které se pod vajíčkem zavrtají do dřeva. Vykousávají v něm otvory, vytváří celou strukturu chodbiček a dokáží dřevo zcela zničit. Larvy se vyvíjí průměrně 2–3 roky v závislosti na teplotě a vlhkosti dřeva. Optimální pro jejich rozvoj je teplota kolem 23 °C a vysoká vzdušná vlhkost. Dospělí jedinci pak vytváří kruhové výletové otvory v průměru kolem 2 milimetrů. Výborně se jim daří v nábytku ve starších vlhkých málo větraných budovách.

Likvidaci červotoče komplikuje jeho odolnost. Snáší totiž dobře sucho i vlhkost, teplo i zimu. Navíc existují různé druhy červotočů. Mezi nejvýznamnější spojence červotoče pronikavého v oblasti destrukce dřeva patří červotoč kostkovaný (Xestobium rufovillosum) a červotoč umrlčí (Hadrobregmus pertinax), ale o těch až někdy příště.

Některé druhy červotoče se namísto dřeva specializují na potraviny a jejich larvy milují škrob. Umí prokousat nejrůznější materiály – dřevo, plast, papír i další odolné obaly. Můžete je najít v pečivu, těstovinách, rýži, sušenkách, ale i v bylinkách, papíru nebo výrobcích z kůže.

Základem prevence je provádění pravidelných důsledných kontrol. Pokud dřevo před červotočem neochráníte, bude se šířit dál a postupně ničit další vybavení a zařízení.

V historických stavbách červotoč často škodí v trámech, v podlaze, parketách a na mnoha dalších místech. Likvidaci je moudré svěřit odborné firmě, která navrhne vhodný postup. Potrápit dokáže i v nábytku. Při nákupu starého a starožitného nábytku proto doporučujeme obezřetnost, abyste si spolu s ním nezavlekli domů i tohoto škůdce. Kousku, na němž jsou patrné výletové otvory a pod nimi vysypané požerky, se raději obloukem vyhněte. Ušetříte si čas, finance, námahu a nervy a předejdete rozšíření obávaného záškodníka ve vaší domácnosti.

Nemusíte být zrovna milovníkem tvrdých kontaktních sportů, abyste věděli, kdo jsou Muhammad Ali, Mike Tyson, nebo Vladimír Kličko. Skutečným šampionem těžké váhy mezi dřevokazy, se kterými se běžně můžete setkat ve svém domě, není nikdo jiný než tesařík krovový. Žádný jiný brouk nezvládne napáchat tak rozsáhlé škody jako právě on. Nejčastěji napadá krovové konstrukce, stropní trámy, ale nepohrdne ani zárubněmi dveří i oken, parapety, podlahou, obložením či nábytkem. Venku na něj můžete narazit také na plotech a neošetřených sloupech, terasách a dřevěných verandách.

Žlutobílé larvy tesaříka krovového dorůstají délky 3 centimetrů. Silnými tmavě hnědými kusadly si pochutnávají na bělovém dřevě jehličnanů (smrků, jedlí, modřínů a borovic). Samička během svého života naklade svým kladélkem do škvír a výsušných trhlin dřeva do hloubky až 2 cm kolem 200 vajíček, z nichž se vylíhnou larvy. Skrytá místa vybírá proto, aby ochránila vylíhnuté larvy před vnějšími klimatickými změnami a zajistila jim dostatek prostoru a potravy pro růst. Larvy pak ve dřevě hodují v závislosti na podmínkách od 2 až 12 let, vzácně až 15 roků. Jedna generace tesaříka tak v optimálních podmínkách zvládne během desetiletí dát vašemu krovu KO. Je to ovšem nerovný boj. Tesařík ve dřevě vykousává široké chodby, zanechává za sebou typické oválné výletové otvory velké 6–9 mm a pod nimi dřevní drť. Požerové piliny vytváří charakteristické cylindrické peletky. Při dlouhodobém působení přemění tento brouk veškeré dřevěné konstrukce v drtiny.

Dospělý jedinec tesaříka má zploštělé lesklé šedočerné tělo, drobné chloupky v okolí hlavy, dlouhá tenká tmavá tykadla a dva světlé příčné proužky na krovkách. Pro vývoj larvy tesaříka je optimální teplota 28–30 °C a vlhkost dřeva kolem 28 %. Vyvíjí se ale i ve dřevě výrazně sušším už od vlhkosti zhruba 10 %. Larvy jsou v letních měsících velmi aktivní a jejich hlodání dobře slyšitelné. Poslouchat za tichých nocí nad hlavou tesaříkovo vrzání a škrábání a nacházet hromádky požerové drti pod dřevěnými konstrukcemi jistě nechcete. Pouhých pár larev může dřevěný prvek vážně poškodit a zanechat za sebou jen jeho torzo.

Dospělý brouk je schopný létat. Jeho pomalý a těžkopádný pohyb vzduchem znesnadňují krovky a dlouhá tykadla. Má-li dostatek dřevní hmoty ve svém okolí, nepřelétá na velké vzdálenosti. Dospělec žije pouze několik týdnů, nepřijímá potravu a jeho život je podřízen jedinému účelu, a to vyhledat samičku, zplodit s ní potomstvo a založit tak další generaci.

Tento šampion těžké váhy se bude vašeho domu držet jako svého ringu a pokud se mu zavčas nepostaví silnější protivník, bude bojovat až do úplného vítězství.

Máte problém s dřevokazným hmyzem? Zavolejte nebo pošlete nezávaznou poptávku.

Jistě znáte oblíbený televizní pořad „StarDance …Když hvězdy tančí“ a mnozí možná netrpělivě vyhlížíte podzimní večery, kdy se obývací pokoje domů rozezní známou znělkou. Snad máte i svého favorita, kterého podporujete, fandíte mu a přejete si, aby vyhrál taneční soutěž.

Kdyby v živočišné říši volili hvězdu tanečního parketu, na předních příčkách by se umístil hrbohlav parketový, 2-5 mm dlouhý dřevokazný brouk, jehož hlavu zdobí charakteristické dvoučlánkové tykadlové paličky. Tento štíhlý elegán v hnědém fráčku se stane králem každého parketu, dáte-li mu dostatečný prostor. Žádná podlaha mu neodolá, miluje totiž tvrdé listnaté dřeviny.

Samička naklade kolem dvaceti vajíček do trhlin ve dřevě. Vylíhnuté larvy poté vyvrtávají ve dřevě úzké chodbičky ve směru vláken. Ve stavbách se s ním můžeme setkat především v podlahách, rámech, obložení, dřevěném nábytku. Vývojový cyklus u tohoto dřevokazného brouka je pěkný tanec, zvládne jej během jediného roku. Zanechává za sebou okrouhlé výletové otvory o průměru jednoho milimetru a velmi jemné nahnědlé práškovité požerky.

Na parketu je těžkým soupeřem, kterého není radno podceňovat. Jeho tango či pasodoble neustojí ani ten nejlepší sál. Máte ve svém domě, na chalupě, nebo v objektu, který spravujete problémy s dřevokazným hmyzem a chcete se ho zbavit, zavolejte nebo pošlete nezávaznou poptávku.

Jak by asi vypadal inzerát, kterým by si hledala podnájem nejznámější dřevokazná houba dřevomorka domácí (serpula lacrimans)?

„Tak mě tu máte. Přicestovala jsem k vám až z dalekých Himalájí a hledám dlouhodobé bydlení. Moc se mi u vás líbí a ráda bych se tu usadila natrvalo. Jsem nenáročná a nebudu vás vůbec rušit. Pro začátek se klidně nastěhuju třeba do sklepa nebo na půdu. Do světnice přijdu, až se lépe sžijeme. Preferuji home office, a ačkoli pracuji z domu ve dne i v noci, ani si mě nevšimnete. Pozvěte mě dál a na oplátku vám celý dům provoním intenzivní houbovou vůní.

Mám mnoho tváří. Vytvářím rozlité nadýchané plodnice, které umím vybarvit od okraje ke středu od jasné bílé, přes nažloutlou a oranžovou až po červenohnědou a tmavě hnědou barvu. Jsem ale dost stydlivá. Než se vám ukážu v plné kráse, nějakou dobu si počkáte. A taky si to musíte zasloužit. Dopřejete-li mi vhodnou teplotu, vlhkost a dostatek živin, bude pro mě naše soužití potěšením. Nejvíc ocením teplotu 18–22 °C, ale zvládnu se i otužovat a růst už od 3 °C. Jenom to nepřehánějte s větráním, protože průvan mi vůbec nesvědčí.

Cestou k vám mi pěkně vyhládlo a dala bych si něco dobrého na zub. Mám slabost pro dřevní celulózu, nepohrdnu ani vzduchosuchým dřevem, zvlášť pak dřevem se zvýšenou vlhkostí. To si nechám líbit. Příliš suché dřevo se mi sice špatně tráví, ale i s tím si poradím. Vlhkost si buď vyrobím, nebo se pro ni natáhnu. Svými provazci (rhizomorfami) si totiž umím pro vodu sáhnout klidně i několik metrů. A pokud mi v cestě stojí cihlová zeď, žádný problém, jednoduše ji prorostu. Cestou alespoň zvědavě nakouknu do nových místností.

V jídle nejsem vůbec vybíravá. Pochutnám si na trámech, dřevěných podlahách, dveřích, skříních a jejich obsahu, jako třeba knížkách či hračkách. Ví se o mně, že nemám ráda chemii, zato miluji historii, architekturu a kulturu. Historické dřevěné konstrukce doslova žeru. Ráda navštěvuji hrady, zámky, muzea. Lákají mě skrytá místa, kam se běžný návštěvník nepodívá. Ačkoli jsem bez vyznání, nebráním se ani návštěvě kostela. Předsudky netrpím, na vyznání se neptám.

Nezahálím, ani co se vzdělávání týče. Kupříkladu ve starých školách se cítím jako houba ve vlhku. Jestliže lenivý školník nebo údržbář svou práci odbývá, s nadšením si objekt převezmu do vlastní péče. Stejně tak časem poctím svou vzácnou návštěvou majitele budov se špatnými odpady a vás, komu prosakuje nebo vzlíná voda do stavebních konstrukcí a zatéká střechou do krovu. Můžeme si pak společně zahrát třeba v kostky – vaše trámy rozložím na spoustu hladkých a lesklých kostiček. Preferujete-li spíš hru v šachy, ráda vám ukážu, jak se dává mat. S dřevěnými figurkami mě totiž stěží porazíte.

K mým dalším přednostem patří trpělivost a věrnost. Ani v chudých časech vás neopustím a nevezmu nohy na ramena. Raději si na pár let zdřímnu a až budu mít příznivé podmínky, znovu se pilně pustím do práce. Ráda také cestuji a objevuji nová místa. Moje spory se snadno roznesou na botách po celém domě nebo se rozšíří vzduchem. Bude-li vám někdo tvrdit, že jsem nebezpečná, že váš dům vybydlím, způsobím hnědou hnilobu a zkázu dřevěných částí domu, že se vám v mé společnosti špatně dýchá, kašlete na to.  Pozvěte mě dál, ihned se u vás budu cítit jako doma a zažijeme společně mnohá dobrodružství, na která do smrti nezapomenete. V latině mám sice přídomek ‚lacrimans‘ = ‚slzy ronící‘, ale nejsem to já, komu zůstanou oči pro pláč.“

Chcete tuto nezvanou spolubydlící vystěhovat, zavolejte nebo pošlete nezávaznou poptávku.