Každý dům může mít své světlo na konci tunelu

Janov – Jedno z nejmenších českých městeček se nachází v chudobném regionu zvaném Osoblažsko, který je výspou českého státu na severozápadě Moravskoslezského kraje zakousnutou do území Polska. Město Janov rozprostírající se pod Solnou horou má v současné době pouhé tři stovky obyvatel. Vždy tomu tak ale nebylo.

Příslib bohatství

Město bylo založeno v roce 1251 biskupem Brunem ze Schaumburgu v době tzv. vnější kolonizace. Prvním fojtem janovským byl jistý Jan, jehož jméno se dochovalo díky Brunově závěti. Janov se utvářel jako lesní lánová obec charakteristická řadou jednotlivých stavení situovaných podél potoka či cesty, z nichž každé má svůj lán pole za humny.

V polovině 16. století převládlo přesvědčení, že zdejší kopce, Malý a Velký Stříbrný, ukrývají bohatá ložiska vzácných kovů. Této okolnosti vděčil Janov za to, že ho olomoucký biskup Stanislav I. Thurzo v roce 1535 povýšil na svobodné horní městečko. Povýšení na město přineslo Janovu přirozeně četné výhody a privilegia. Předpoklady o nerostném bohatství se však nenaplnily, a tak spíše než zlato a stříbro přispěla k blahobytu a bohatství obce zmíněná privilegia.

Centrum městečka tvoří malé náměstí s hornickým pomníkem a barokní sochou Panny Marie z roku 1739. Dominantu Janova představuje opravený pozdně barokní kostel Nejsvětější Trojice se hřbitovem situovaný v západním koutu náměstí.

Bída a žal

Poklidná období rozvoje města vystřídaly roky plné neštěstí, bídy a utrpení, a to zejména za Třicetileté války a za válek o dědictví rakouské.  Ruku v ruce s válečnou vřavou přicházely do tohoto regionu také epidemie, požáry, hlad a střídavé „nakvartýrování“ rakouských a pruských vojsk.

Přetržená historie

Jako by utrpení a bolesti nebylo málo, přineslo 20. století dvě světové války a po nich odsun většiny zdejšího obyvatelstva německého původu. Rodiny, které zde po generace hospodařily, byly vysídleny a oblast tak už do dnešních dnů nikdy nedosáhla předválečného počtu obyvatel. Kontinuita byla násilně přetržena. Region na periferii se přestal rozvíjet a dodnes je patrné, že šrámy z minulosti se zcela nezahojily. Průmyslová zaostalost v kombinaci se zemědělským charakterem regionu však přinesla Osoblažsku jeden nesporný benefit, a tím je zachování čisté přírody a řady kulturních památek, které nemusely ustoupit rozmachu civilizace.

Světlo na konci tunelu

Malebná venkovská krajina městečka zasazeného do údolí Petrovického potoka, z něhož se strmě zvedají hřebeny hor s lesy a loukami hustě protkanými stuhami mezí, přímo vybízí návštěvníky zblízka i zdáli k toulkám okolní přírodou v každém ročním období.

Postupně se opravují také původní stavení, domy a usedlosti. Nezřídka se staří i noví majitelé snaží zachovat původní charakter svých domů a jejich krásu, která je s tímto místem a životem neodmyslitelně spjata. Jeden z Janovských domů se dočkal příkladné péče a preventivního ošetření krovové konstrukce, jež je svědkem precizní tesařské práce již zapomenutých předešlých generací. Nezbývá než doufat, že budoucnost přinese více klidu a pokoje nejenom tomuto domu a jeho vlastníkům, ale i celému regionu.